<






Vladimír Hirsch

Der Marabu 1991

Der Marabu at 007 club, Prague, 1995

Vladimír Hirsch at Aero, Prague, 2006

Skrol 1999

Vladimír Hirsch in Wroclaw, Poland, 1999

Zygote in Berlin 2000

Skrol in England

Aghiatrias 2004

Martina Sanollová

Skrol 1999

Skrol in Prague, Czechia, 1997

Munich, 2004

Zygote in Wroclav 2002

Aghiatrias 2004

Aghiatrias 2006

Vladimír Hirsch - Cryptosynaxis

Prague Industrial Festival 2005

Vladimír Hirsch with Martina Sanollová, 2010

Vladimír Hirsch at Olomouc industrial festival

Vladimír Hirsch - 4th Symphony in Wroclaw, 2008

Skrol

Luminar Ax

Tiria

Vladimír Hirsch, Prague, Cross 2010

Vladimír Hirsch at St.Ignatius church in Chomutov (Cryptosynaxis)

Skrol, Dresden

Vladimír Hirsch, Dresden, 2011

Vladimír Hirsch with Martina Sanollová

Vladimír Hirsch in Athens

Aghiatrias












" Umění nemůže být sociálním románem, projevem postindustriální kultury či avantgardní experimentální kompozicí, aniž by tím bylo více, než sebou samým. Stejně tak však nemůže být vymezeno jen samo sebou, bez metafyzického přesahu. Je-li tomu tak, existuje za nepřítomnosti základních funkcí, jako člověk se zástavou srdeční činnosti. Takový stav se zdá být se životem poměrně málo slučitelný."

Vladimír Hirsch

VLADIMÍR HIRSCH (*1954) je český avantgardní skladatel, instrumentalista a zvukový designér. Je autorem konceptu tzv. "integrované" hudební formy, spojující soudobou vážnou hudbu s hudbou dark-ambientní a industriální v organický celek s významově rovnocennými úlohami jednotlivých prvků. Jeho kompoziční styl je charakterizován polymodální architektonikou a alchymistickou prací se zvukem, využívající především digitální techniky k rozšíření akčního potenciálu výrazových prostředků. Je či byl vedoucí osobností avantgardních projektů AGHIATRIAS, SKROL, ZYGOTE, DER MARABU, LUMINAR AX a dalších. Jeho dílo je reprezentováno nejen činností jím vedených souborů, ale také rozsáhlou sbírkou sólových prací. Je autorem celé řady konceptuálních či tématických alb, 6 symfonických prací, koncertních skladeb, liturgické hudby, suit, scénické hudby a poměrně širokého spektra kompozic pro klavír a varhany.

Vladimír Hirsch komponuje od roku 1973, kdy jako klavírista a varhaník začínal drobnými romantickými a klasicizujícími skladbami pro tyto nástroje, brzy však opouští tyto pokusy a po dlouhou dobu se věnuje pouze jazz-rockovým experimentům a to až do roku 1986, kdy společně s baskytaristou Tomášem Hadravou a bubeníkem Josefem Škodou zakládá experimentální post-punkovou skupinu MARABU. Po doplnění o kytaristu Janise Georgiu a zpěváka Samíra Hausera kompletuje soubor koncertní program, s nímž poprvé veřejně vystoupí v roce 1987.

Současně se vznikem skupiny se Vladimír Hirsch soustřeďuje na systematickou kompoziční činnost v oblasti vážné hudby s vlivy rocku a ambientu se zaměřením na snahu o využití potenciálu moderních technologií a hledání specifických skladebných postupů. Prvním počinem v tomto směru je experimetální projekt space-ambientní povahy s názvem SYNTHETICS-THEMES (1987), který je následován čtyřvětou symfonickou skladbou pro syntezátory SYMPHONY No.1 z roku 1989 a cyklem varhanních skladeb se syntetickými atributy ORGAN PIECES, kompletovaným v roce 1991. V průběhu dalších let postupně vytváří vlastní pracovní model v tónorodých principech, kompozici i orchestraci, se vzrůstajícím důrazem na úlohu primárně nehudebních komponent a jejich přeměnu v plně hodnotnou součást skladby, využívaje nejprve analogovou, s postupem času pak digitální techniku ke spojení primárně odlišných prvků do živého tvaru. Industriální zdroje zvuku, ambientní struktury a terénní nahrávky jsou tímto způsobem muzikalizovány či naopak - autentický zvuk nástrojů (především z obsazení klasického orchestru) je přeměňován v nový design. Jakkoli obtížně odlišitelné v detailech, celkové vyznění činí proto rukopis skladatele relativně snadno rozpoznatelným.

MARABU byli nejprve ovlivněni post-punkem (demo MARABU I), od roku 1990, kdy skupina pozměňuje název na DER MARABU a současně i sestavu (Vladimír Hirsch - klávesy, bas, zpěv, Josef Škoda - bicí a Michael Kureš - kytara), začínají hledat vlastní alternativu projevu s vlivy slovanské moderní klasické hudby 20.století a deklarují se coby „dark-coreová“ kapela (dema THREE OF NINETY-ONE, DER MARABU a DEAD MUSIC). Na přelomu roku 1993 a 1994 skupina nahrává v tomto složení album CRUCI-FICTION, aby po dvou letech, poznamnenaných mnoha personálními změnami a diskusemi o konceptu tvorby završila svou existenci studiovým zpracováním projektu ALL OF US WILL FALL AWAY a několika jeho koncertními provedeními, posledním na podzim roku 1996. Z jádra skupiny se s její doznívající existencí mezitím postupně (od konce roku 1995) formuje nové seskupení s názvem SKROL, které tvoří Vladimír Hirsch, od roku 1994 zpěvačka skupiny Martina Sanollová a manažer skupiny, textař a zvukový designér Tom Saivon.

SKROL vychází od samého počátku své činnosti jak z pozitivních, tak negativních výsledků předcházející tvorby, coby rockového, ale standardu se již výrazně vymykajícího hudebního útvaru, založeného na původních skladebných principech s programovými vlivy neoklasickými, odrážejícími snahu o navázání na vlastní hudební kořeny, a tedy i na inspiraci hudbou, čerpající z příslušných melodicko-harmonických principů. Tato cesta je v tvorbě SKROL směrována k výraznější úloze soudobé hudby vážné jak svým nástrojovým arzenálem, tak rozvinutím jeho zvukových možností (syntezátory či samplery pracující s rozličnými podobami klasických nástrojů) v rámci jejich integrace do arteficiálních struktur, při současném zachování rockových schémat a písňové formy, v tomto případě martial-industriální povahy. Emocionálně vypjatá atmosféra a naléhavost výpovědi je přitom jednou ze základních charakteristik této tvorby. SKROL se tedy pokouší dosáhnout organického sepětí alternativy vážné hudby s prostředím postindustriální kultury a vytvořit tak v návaznosti na osobní směřování autora hudby formu, kterou Hirsch nazývá INTEGROVANOU HUDBOU. V průběhu roku 1996 jsou Hirschem připraveny dva studiové projekty, soubor se poté poprvé představuje koncertně v březnu 1997 v pražském paláci Roxy.

Od počátku existence SKROL do roku 1999 vytvořil Hirsch pro soubor celkem pět kompaktních instrumentálních předloh - SIMPLICITY OF HERESY, INSOMNIA DEI, THE FALL VERIFIED, DANCES & MARCHES a NEW LAWS/NEW ORDERS, z nichž některé v přepracovaných verzích byly samostatně vydány jako sólové práce. SIMPLICITY OF HERESY je suita epického charakteru na religiozní téma. Ve velké míře je zde využito syntetických podob smyčců, dechů, klasických varhan, hutně preparovaného klavíru, tympánů a vzájemných kombinací těchto nástrojů v atmosféře, která od dalších prací SKROL tvoří jen jakési pozadí skladeb. Ideová spřízněnost se skladatelskými vzory je v několika skladbách patrná, nepřerůstá však rámec respektu. Strohé rytmy dodávají hudbě neúprosnosti, jíž potencuje používání instrumentálních smyček jako podkladu. Ostinátní charakter má být kontradikcí nad ním se rozvíjejících melodických témat. První verze studiové úpravy projektu s názvem HERETICON z roku 97, obohacují původní Hirschou suitu, převážně spirituální a poněkud akademicky suchou verzi o rozměr fyzický díky bohatší instrumentaci a vokálním partům. Jejími nejcharakterističtějšími rysy jsou emocionální vypjatost výrazu a dynamická stavba. Prostor této podoby projektu dotváří aktivnější ambient v podobě neinvazivní industrializované hlukové klenby, ve které vlastní děj probíhá. Konečná verze alba z následujícího roku je nazvána HERETICAL ANTIPHONY která je výsledkem dalšího zvýraznění hlavních atributů projektu, a to především zvukové pestrosti i úlohy mužského vokálu, který zde plní funkci „alter ego“ hlavnímu vokálu ženskému. Zkrácením metráže sice ubylo na epičnosti, ale bylo dosaženo vyššího stupně naléhavosti výpovědi. Album bylo vydáno na CD v srpnu 1999 německým nakladatelstvím M.D.Propaganda.

Přísně konceptuální INSOMNIA DEI je výrazně agresivnějším a militantním albem, kde intenzita a strukturalita mas zvuku, resp.integrace instrumentace a arteficiálních zvukových struktur vytváří pocit vypjaté fyzické plnosti. Kontrast mezi agresivní bází hudby a nad ní nesoucími se melodiemi spolu s emocionálně rozdílnými charakteristikami obou vokálů (éteričnost, mystičnost i extatičnost hlasu ženského proti agresivitě hlasu mužského) vytváří působivou dialektiku sdělení ve smyslu věčného zmítání se mezi ideou a realitou. Velmi podobného efektu dociluje soubor i střetem výrazových charakteristik v rámci vlastní instrumentace. Ve vlastní myšlence projektu je tradičně přítomno téma obav ze zborcení hodnotové hierarchie v duchovně vyprázděném světě. Skladba "Movie Martyr" představuje svým neskrývaným patosem a proklamativností jakýsi ideologický pilíř tvůrčího programu SKROL. Album bylo vydáno souborem nejprve ve vlastní režii a omezeném nákladu na MC v roce 1997, vybrané skladby (Soaking, Movie Martyr, Insomnia a Dei irae) publikovalo pod názvem MARTYRIA na 10´LP nakladatelství LOKI Foundation (Power & Steel) v srpnu roku 1998, aby kompletní CD vyšlo v roce 2001 u Chromozome/RRRecords (USA) a v roce 2003 u M.D.Propaganda (Německo).

Album THE FALL VERIFIED z roku 1998 je remixem pasáží skladeb z alba Der Marabu "All Of Us Will Fall Away". Jeho podkladem jsou smyčky rytmicky pozměněných sekvencí z vybraných částí jednotlivých skladeb, se kterými soubor pracuje v duchu svého konceptu, i když s určitou mírou nadsázky.

Album DANCES & MARCHES FOR THE ORPHAN AGE, je vokalizovanou verzí Hirschovy suity "Dances & Marches" (Dances nos.1-5 & Marches nos.1-5), vytvořené v roce 1997, do martial-industriální podoby. Autor i soubor zde naplňují svou vizi integrace kompozičních principů soudobé vážné hudby s industriálními a ambientními strukturami. Repetitivní témata tvoří jakési rituální schéma, jsou však nejednou zpochybňována neúplnými či zcela nepravidelnými rytmy. Spolu s dramatickou stavbou alba, oscilujícím v jednotlivých skladbách od agresivních erupcí až po intimní lyrické konfese, vytvářejí současně obraz "e pluribus unum", tedy jednoty výpovědi, přičemž stejně organická provázanost soundu, patrná v původním aranžmá instrumentální verze je zachována. Vokály jsou v duchu tradice souboru založené na kontrastu mezi dominantním ohnivým ženským projevem, často vrcholícím v nonverbálních extatických pasážích a deklamativním, zanořeným a jakoby chladně komentujícím mužským prvkem, přičemž vše je umocněno úspornými a břitkými existenciálními texty Toma Saivona. V Hirschově digitálně-klasické instrumentaci s ostrými klávesovými dechy, smyčci, tympány a industriálními perkusivními řezy hrají významnou roli varhany, jejichž syrový zvuk působí jako hlavní hráč v atmosféře alba. Projekt byl po opakovaném přepracování vydán oficiálně v březnu 2005 portugalským vydavatelstvím DAGAZ Music. Nejen z hlediska kompozice se jedná o nejsofistikovanější produkt souboru.

Album NEW LAWS / NEW ORDERS bylo vytvořeno v roce 2000 coby kulminace konceptu souboru v jeho dílčí aplikaci integrovaného hudebního pojetí. Posléze bylo v roce 2008 kompletně přepracováno a doplněno několika nevydanými skladbami. Je kulminací konceptuálních možností souboru i jakousi programovou, ekletickou tečkou za jeho tvůrčí činností. Vyšlo v roce 2009 u argentinského vydavatelství Twilight Records. Přes tyto skutečnosti skupina neopouští koncertní podia, jakkoli s kratšími či delšími odmlkami. V roce 2011 bylo ze živých vystoupení sestaveno minialbum "Live" a v roce 2018 Hirsch remixoval, upravil a remasteroval alba "Heretical Antiphony" a "The Fall Verified", přičemž obě byla společně vydána digitálně na kompletu APOSTASY. Prozatím osledním počinem skupiny je album ESCHATON, vydané v roce 2019 labelem Old Captain. Soubor se tentokrát sešel i ke studiové úpravě. Jedná se o další z několika verzí původně Hirschova sólového cyklu skladeb SENSE GEOMETRY, který nebyl původně vytvořen pro SKROL (viz níže), přizpůsobuje se a respektuje proto zde tradiční filosofii formace, volí však tentokrát elektronicko-industriální pojetí.

V zimě 1998 vytváří Hirsch rozsáhlý cyklus skladeb s názvem SENSE GEOMETRY, založený na fiktivní aplikaci matematické teorie fraktálů do hudební symboliky určitých mechanismů smyslového vnímání. Užívá k tomuto účelu signálů logiky intervalů, rytmu, stavby i instrumentace. Důležitou složkou je sound, vytvářející jednoduše strukturovanou, avšak emocionálně exponovanou atmosféru, v níž střídmě industrializovaná či noisová instrumentace skladeb hraje roli chaotického a zároveň iritujícího prvku, hypnotizující pojetí rytmiky pak roli prostředníka řádu a ukazatele směru pozornosti dovnitř k dalším rovinám pohledu. Kolekce skladeb je svými rozličnýi verzemi nejčastěji aplikovanou Hirschovou prací vůbec. Původně sólový projekt je vzhledem k úspěchu pódiové prezentace v květnu 2000 přetvořen v alternativní verzi GEOMETRIE NEVĚDOMÍ s použitím vokálů Martiny Sanollové a českými texty Toma Saivona pod hlavičkou projektu ZYGOTE. V ní je původně téměř meditativní ráz projektu změněn apokalyptickými charakteristikami vokálu i vícevrstevnými instrumentálními a hlukovými masami natolik, že formálně i obsahově nabývá nových, výrazně noisových rozměrů, přičemž úsporné, avšak ferventní verše Toma Saivona svou úderností invazivitu podtrhují. Na podzim 2004 spatřuje světlo světa remix původní verze instrumentální SENSE GEOMETRY, aby byl v září 2006 oficiálně vydán jako první album kolekce Hirschových sólových prací italským labelem ARS BENEVOLA MATER.

Saivonovy anlické texty SKROL, ale především obrazná, plamenně působivá symbolika jeho lyriky v mateřské řeči plně koresponduje s duchem hudby a umocňuje výsledný dojem. Nevyhýbá se proklamativnosti, aniž by ovšem přitom promluvila za hranice sebereflexe a či vybočila z existencionálního principu věčného střetu představ a pochyb. Kontrapunktická básnická forma Saivonovy poetiky tak představuje intenzivní spojení se základními principy práce souboru, včetně filozofických.

Na podzim roku 1999 sdružují své tvůrčí úsilí Vladimír Hirsch a Tom Saivon v projektu AGHIATRIAS, abstraktnější odnoži martial-industriálních Skrol, který je jakousi extrapolací spojení neoklasických a dark-ambientních (Hirsch) a noisových (Saivon) tendencí, přičemž podstatou projektu je uchopení obou způsobů tak, aby si navzájem předaly své atributy, a to jak na základě ostré konfrontace, tak vstřícného oboustranného vnímání, které má vyústit v jejich sjednocení. Idea, která je jednou z tváří základního principu, prolínajícího se prakticky celou Hirschovou tvorbou, vzniká jako taková již na konci roku 1998, je však realizována až koncertním představením alba FIELD MASS (Polní mše) v prosinci roku 1999. Skladba má po formální stránce koncepci klasického útvaru mše s jejími standardními liturgickými částmi, zasazené do jednoduchého dějového rámce. Klasická instrumentaci i stavbu skladby symbioticky prolíná dominantní, strukturovaný invazivní industriální sound místy až power-elektronický. Album je přepisem Hirschovy skladby MISSA ARMATA, vydané později nejprve v úpravě pro audiovizuální prezentaci na DVD CRYPTOSYNAXIS v roce 2010, kde synchronizovanou videomontáž (oscilující v hektickém rytmu mezi světem vizí a naturalismem, sakrálním a profánním, poskytujíc tak současně dojmy naděje i zmaru) vytvořila s Vladimírem Hirsch spolupracující americká video-umělkyně Marianna Auster, a posléze s odstupem téměř čtrnácti let od svého vzniku na CD pod původním názvem (viz níže).

Druhé album souboru s názvem EPIDAEMIA VANITATIS, vydané jako primorelease na vlastním labelu Integrated Music Records v roce 2002 je z hlediska hudební formy nejen krokem k více dark-ambientnímu pojetí, ale ve své postatě jde o zralejší transubstanciaci formy do morfologicky čistší struktury. Na rozdíl od předchozího alba je struktura látky bohatší a více kompaktní, prostor skladeb je prohlouben a rozšířen, emocionální percepce zjitřenější, aniž by bylo nutné výrazové prostředky učinit podobně invazivními, což představuje jisté poznání sobě vlastní inklinace. Skladby alba, přepracované později jako liturgická hudba typu litanií (Invocationes) byly vydány pod autorovým jménem spolu s původní verzí industriální polní mše v roce 2012 pod názvem MISSA ARMATA . INVOCATIONES na CD u Ars Benevola Mater.

Třetí prací formace je album REGIONS OF LIMEN, dokončené v srpnu 2003, které je jakousi „aghiatrizací“ Hirschovy studie z roku 2003 DE REGIONIBUS LIMINIS. Rozsáhlé ambientní album, věnované oblíbenému Hirschovu tématu podprahového smyslového vnímání a jeho hudební aplikaci. Jde o intimní dialog surreálného a reálného světa (melodická ambientní hudební témata versus industriální sound a primárně nehudební zvukové prvky). Album bylo vydáno v roce 2004 českým labelem Epidemie Records. Přepracovaná verze originální kompozice "De Regionibus liminis" s názvem UNDERLYING SCAPES byla vydána jako bonus CD kolekce autorových sólových prací THE ASSENT TO PARADOXON v roce 2010. Meditativní charakter skladeb je zde prolnut ojedinělými výboji jakéhosi "radioaktivního" záření, reprezentujícími zjevně pomíjivé okamžiky procitnutí prahových "struktur" našeho vnímání. Pro koncertní provedení alba vytvořila v roce 2010 doprovodnou videomontáž Marianna Auster.

Poslední prací AGHIATRIAS, kterou díky přirozenému pocitu naplnění ideového programu zakončili s určitou rezervou svou aktivní činnost, je tématické album ETHOS, které je výsledkem plnohodnotné rovnocenné spolupráce obou protagonistů. Nevychází tedy jako obvykle z Hirschovy předlohy, ale představuje oba v přímé konfrontaci coby širší dimenze dialogu soudobé vážné hudby, dark-ambientu, noisu a industriálu. Ústředním tématem alba je odmítnutí současného široce akceptovaného materialistického vidění světa a jeho budoucnosti i střídmý útok proti patologickým mechanismům procesu, vedoucího k potlačení spirituality. Album vyšlo v roce 2006, opět u vydavatelství Epidemie Records.

V roce 2007 ukončil soubor na dlouhou dobu svou tvůrčí aktivitu kompilací RELIQUARY, aby se po osmileté odmlce vrátil na čas na scénu, a to jak koncertní produkcí, tak zahájením práce na albu s tématem konkrétní historické reflexe s názvem LEGIONS OF CZECHIA.

Po celou dobu činnosti společných projektů Hirschova aktivita v rámci sólové tvorby ani na okamžik nepolevila, dá se dokonce s naprostou jistotou říci, že neustále výrazně ovlivňovala a víceméně determinovala formu i obsah práce společných uskupení (q.e.d.), až se posléze stala jeho hlavní náplní. Vladimír Hirsch od roku 1997 postupně zkomponoval, finalizoval a z velké části vydal rozsáhlou sbirku prací, čítající nyní téměř padesát titulů. Jedná se převážně o konceptuální či tématická alba, nechybí však ani alba souborná, mapující jeho práci jak podle původního účelu (např.scénická hudba), tak nástrojového zaměření (klavírní a varhanní skladby).

První z jeho zásadních, ryze sólových projektů je SYMFONIE č.2 s přívlastkem „Defensa“ je formálně - jak obsazením, tak stavebně - klasický útvar, obohacený o industriální zvuky, jimiž jsou synteticky kolorovány některé nástroje, především perkuse a dechy. V rámci symfonického zpracování jsou zde rozvíjena některá autorova stěžejní a oblíbená témata, v minulých projektech ne zcela vyčerpaná (např. základní motivy skladeb Love Song Analysis a Myself Love v závěrečné větě). Následující SYMFONIE č.3 (Brands Of Tyranny) s podtitulem Sinfonia per orchestra, organo e percussione je velmi útočně a nekompromisně vedená skladba, stejně jako předcházející úráce tématicky zaměřená na krizi hodnot současného světa, jeho stereotypy a citovou vyprázdněnost. Přes jednoznačně signalizovanou skepsi skladbou prolíná snaha o narušení oněch stereotypních vazeb coby výraz odmítnutí rezignace na daný stav. Tato symfonie byla prezentována veřejně v prosinci 1999 v rámci V.Pražského festivalu industriální a postindustriální kultury pod záštitou společnosti Open Society Fund v rámci českého Ministerstva kultury. Obě symfonické práce jsou vydány Integrated Music Records na jednom disku v roce 2003.

SYMFONIE č.4, „Snímaní z kříže“ (Descent From The Cross) je stejně jako předchozí dvě skladbou pro pro integrovaný orchestr, doplněný smíšeným sborem. Rozsáhlá kompozice byla inspirovaná původně Dostojevského výkladem stejnojemnného obrazu Hanse Holbeina. Ten polemizuje o jeho zpochybnění křesťanské víry v Kristovo vzkříšení, neboť míra přesvědčivosti ztvárnění dokonale mrtvého těla je v díle německého umělce zarážejícím způsobem exponována. Též i proto lze symfonii epicky chápat jako jakési vyplnění období mezi Kristovou smrtí a uložením do hrobu (viz jednotlivé části), tedy dějem, kterému v bibli není věnováno příliš místa. Skladatel se zde pokouší vytvořit vnořený, bolestný vjem, jemuž jako příčina stavu dominují nejistota a pochybnost, jakkoli inklinuje k naději po naplnění věroučné teze. Původní verze byla oficiálně vydána v srpnu 2008, její živá, avšak studiově ošetřená podoba GRAUE PASSION pak v září 2009. Výrazově zřejmě nejbohatší skladatelův projekt, do té doby nejvýrazněji naplňující autorovy představy integrované hudební formy.

SYMFONIE č.5 vznikala v letech 2011-2014, a to nejprve pouze pod názvem "Axonal Transit". Jedná se o skladbu pro elektroakusticky manipulované nástroje z obsazení klasického orchestru a digitální techniku. Čtyřvětá kompozice představuje geometricky (antitetické, parametrické nebo aleatorické artikulace témat) uspořádané variace časového a prostorového prolínání hudebních témat s významnou úlohou ambientních struktur v roli jejich ukotvujícího prvku. Stavební, kompoziční a instrumentační povaha skladby jí posléze udělily status symfonie, aby původní název zůstal v jejím podtitulu. SYMFONIE č 6 "Metaspheres" (2007-2020) pro integrované techniky je dark ambientně-klasickou prací, založenou na dialogu mikrotonálního, melodicky amorfního vlání elektroakusticky upravených smyčcových nástrojů s ostinátním rytmickým řádem na pozadí denzní i space-ambientní atmosféry. Šestidílná skladba pracuje s autorovým obíbeným tématem dialogu mezi prostorem a detailem, kosmem a člověkem. Obě symfonie jsou spolu s druhou autorovou variací na Svatováclavský chorál pod názvem "Hymn: Do No Let Us Perish" (Hymn No.3) vzhledem ke vzájemné tématické, technologické i formální příbuznosti zařazeny na společné album KATAGENESIS, které vyjde v únoru 2021 u ukrajinského vydavatelství OLD CAPTAIN na CD.

Od září 2006 do konce roku 2009 postupně vychází u italského labelu ARS BENEVOLA MATER Hirschovy do té doby nejvýznamnější tituly a to jak jednotlivě, tak posléze coby box-set komplet osmi CD disků pod názvem THE ASSENT TO PARADOXON. Kolekce obsahuje kromě SENSE GEOMETRY (vydáno samostatně 2006), CONCERT INDUSTRIEL POUR ORGUE (2007) a SYMPHONY No.4 „Descent From The Cross“ (2008) alba EXORCISMS (2008), LES SCÈNES ARDENTES (obě 2009) a CONTEMPLATIO PER NEXUS (2009) vytvořená v letech 2004 - 2008. Alba NONTERRA a bonusové CD UNDERLYING SCAPES (doplněná do kolekce až v roce 2010) byla vydána pouze jako nedílná součást boxu. Tyto práce reprezentují autorovy další tvůrčí přístupy jak v harmonizaci, tak ve zvukové složce, kde předkládá další možnosti instrumentace a jejích atributů. Zásadní charakteristikou těchto prací Vladimíra Hirsche je soustředěná a systematická organizace zvukových struktur do vnitřního řádu a další kroky v soudržnosti instrumentálních a neinstrumentálních složek skladby. Svým pojetím stmelující design obalů speciálních digipaků je aplikací děl českého umělce, představitele tzv. konceptuální fotografie, Jana Vávry. Všechna alba jsou produkována Tomem Saivonem. V pořadí první a třetí album ("Sense Geometry", "Symphony No.4") kolekce a její bonusové CD ("Underlying Scapes") byla již zmíněna výše. Koncertní opus CONCERT INDUSTRIEL POUR ORGUE, dokončený v roce 1998, je projektem, jehož forma je jen rámcově klasická. Charakterizují ho témata, vynořující se v nepravidelných pulsech, která po jakémsi žhavém výtrysku vyčerpaně či naopak náhle mizí v mase industriálních zvuků, aniž by byla kdy myšlenka zcela dokončena. Industriální matrix tvoří prostor a zdroj energie pro jednotlivé varhanní i orchestrální motivy, ani ta však není stabilní a rovněž čas od času těkavě a neprogramovaně mění intenzitu a rytmus své existence. Album EXORCISMS představuje cyklus skladeb pro elektronické klávesové nástroje, integrovaný orchestr a smíšený sbor. Celkové vyznění dark-ambientně neoklasického projektu je výrazně introspektivní, až na výjimky prosté autorových militantních standardů. LES SCÈNES ARDENTES jsou projektem, vytvořeným z témat autorovy scénické hudby, která jsou zde rozpracována a svou epikou i formálními charakteristikami spojena v celek. CONTEMPLATIO PER NEXUS je rozsáhlou dvouvětou kompozicí pro integrovaný hudební soubor a sólový zpěv na filozoficko-teologické téma, inspirovaná spisem "Teologia spiritualis mystica", zabývající se procesem transformace lidského vědomí v průběhu mystické kontemplace. Album NONTERRA, jehož ústředním tématem je pro autora tradiční střet duchovního a materiálního světa, bylo původně suitou, ale v rámci kolekce se stalo experimentálním projektem, v němž se též utkávají témata elektroakustické hudby vážné, industriální a ambientní s prvky trendů populární hudby.

Skladatelův evidentně intenzivnější posun k mikrotonalitě a organizaci amorfních struktur a harmonických konvolutů představuje studiová aplikace koncertního programu TORMENT OF NAISSANCE (2007). Tématem alba je kreacionistická paralela mezi zrozením kosmu a člověka. Hudební energie je velmi koncentrovaná a dominuje zde soustředění zvukových mas do komprimovaného svazku směrem dovnitř k jakési implozi. Podobnými, avšak výrazněji vyjádřenými atributy řádu v chaosu disponuje album EPIDEMIC MIND (2008), které bylo vytvořeno na základě spolupráce s japonským cyber-punkovým spisovatelem Kenjim Siratorim. Paralelní vertikálně a horizontálně organizovaný tok mikrotonálních a atonálních melodických prvků zde kontrastuje s pomalými, těžkými rytmickými vzorci a monotónním a emocionálně plochým výrazem mluveného slova,. Japonské texty jsou extrémně nekompromisní a intenzivní, ve futuristickém stylu, který postihuje neovladatelný chaos digitálního věku. Siratoriho próza je plná vědeckých pojmů z molekulární genetiky, přestavující substrát autorovy osobité kosmologické teorie na subcelulární úrovni, mnohdy stěží uchopitelné, její celkové vyznění však velmi přesvědčivě podtrhuje absurdní realitu současné společnosti. Obě alba byla vydána Integrated Music Records, Epidemic Mind později též v roce 2013 německým labelem SuRRism Phonoethics.

Album TOBRUK (2008), resp.jeho některé části, je původně sountrackem, určeným pro stejnojmenný film, kde však nebyl realizován, proto se autor posléze rozhodl materiál tématicky zpracovat jako dvanáct skladeb, pojmenovaných převážně popisně podle filmových obrazů a spojených osou příběhu. Hudbu k divadelní hře "Markéta Lazarová" po úspěšné prezentaci Vladimír Hirsch rovněž převedl do podoby alba s názvem MARKÉTA, THE DAUGHTER OF LAZAR (2009-10). Obě práce mají typické rysy soudobé klasické hudby, zachovávají si však všechny typické atributy integrované kompozičních techniky. Soundtrack pro divadelní hru je formálně i zvukově klasičtější, nicméně manipulace se zvukem v tomto projektu vykazuje výraznou snahu o úplnou eliminaci syntetického materiálu a novátorské postupy v elektroakustickém zpracování originálního soundu. Tento přístup se stal inspirací pro další sólové projekty, jimiž je v létě 2011 vydaná ENDOANATHYMIA, konceptuální album, které je výsledkem kompletního přepracování původní verze práce s názvem HERMENEUTIC CYCLE z roku 2004. Jde o cyklus skladeb pro integrovanou techniku s dominantní úlohou elektroakusticky upravených zvukových podob klavírních partů na dark-ambientně industriálním pozadí.

V roce 2011 vytvořil Vladimír Hirsch experimentální kompozici HORAE pro varhany a integrované techniky s podtitulem "Organ Concerto No.2", kterou autor prakticky ihned pódiově prezentoval, avšak až v roce 2015 byla její revidovaná živá verze vydána. Skladba je založena na práci s dynamickýmni a objemovými vlastnostmi zvuku ve space-ambientní atmosféře, polymikrotonalitou a invazivními orchestrálními vstupy. V roce 2012 byla kompletována a na jaře 2013 vydána kompilace SELECTED ORGAN & PIANO WORKS, výběr skladeb s dominantní rolí varhan či klavíru, mapující autorovu tvrobu pro tyto nástroje v letech 1976 až 2010. Jedná se převážně o nikdy předtím nevydané práce či přepracované verze původních skladeb, obsahující též experimenty s nezvyklými nástrojovými variantami (plynové varhany, krystalofon, telharmonium, ad.).

V rozpětí let 2011-2017 vzniklo epické, apokalypticky laděné dark-ambientní album pro integrované techniky a terénní zvukové záznamy SCRIPTA SOLI, jehož hudební myšlenka a její provedení je uskutečněno v duchu idey "musique concrète intergrée", spočívající v zásadní roli metamorfní muzikalizace terénních nahrávek s využitím komplexity elektroakustických, analogových a digitálních prostředků jejich vertikální integrace do výsledného celku. Práce byla inspirována filmovou předlohou (sci-fi drama "Dopisy mrtvého člověka", režie Konstantin Lopušanskij, 1986) a zprostředkovává pocity osoby, která je během apokalyptické válečné katastrofy uvězněna v podzemním bunkru v ozvěnách událostí, probíhajících na povrchu, zvukově interpretovaných vrstvou země, která je dělí od sebe. Album vydáno na CD ukrajinským labelem Old Captain v květnu 2017. V současné době Vladimír Hirsch pracuje na albu EX LITTERIS OF ST.PAUL, které hudebně zpracovává vybrané citace z epištol sv.Pavla. Je inspirována malbou skladatelova syna Vladimíra Hirsche mladšího - malíře, grafika, designéra, čelního představitele českého street-artu, light-artu ad. - vystupujícího buď pod uměleckou zkratkou Cart8th nebo pod alternativním jménem Vladimír Hirscher, které zvolil pro odlišení obou umělců, kde zobrazuje apoštola Pavla jako astronauta, držícího v rukou knihu. Tématické album je jakýmsi dialogem mezi pohledem výtvarníka a hudebníka, stavějícího vedle sebe odlišné filosofické pohledy protagonistů, aniž by došlo k jejich střetu.

Hirschova pozornost není vždy upřena pouze na závažná témata, což je dokumentováno jeho občasnými exkurzy do jiných žánrů, jež jsou inspirovány jeho jazzovou a rockovou výbavou. Sám tento typ tvorby nazývá "entertainmants", tedy jakousi zábavnou formou produkce, jakkoli se v ní projevují základní tendence jeho kompozičního stylu. K takovým projektů patří např. CASUAL CRIME, melancholické album pro jazzový kvartet s dominantní rolí klavíru z roku 1998, které vzniklo zčásti na bázi témat, vytvořených na konci sedmdesátých let a je pojaté jako tradiční jam session, THERE'S NO HUMAN TRIUMPH (1996-1999), album kratších skladeb, pohybujících se v oblasti industriální elektroniky na rockových schematech s převažujícím ironizujícím obsahem, kde však vlivy integrovaného hudebního pojetí nelze přeslechnout, stejně jako v melodramatickém titulu DREAMS OF AWAKENING, zpracovávajícím anxiozní snové vize. Obě alba byla ve svých původních verzích nahrána pod hlavičkou projektu SUBPOP SQUEEZE, který byl v roce 2014 vzkříšen dark-elektronickým albem THE SHEEP BARN ENTERTAINMENT a v období následujících dvou let vytvořil Hirsch v jeho rámci plně konceptuální album ANACREONTICS, vydané na jaře 2017 (CD) německým labelem E-Klageto, produkčně (cit.Tom Saivon) charakterizované jako "dark-elektro-industrial-thrash syntéza", kde industriálně rocková schémata thrash-metalových rifů a kytarových struktur jsou provázána s elektronickými prvky, zasazenými do dark-ambientních struktur. V rámci projektu využil autor spolupráce s několika vokalisty. Rozsáhlá kolekce byla posléze rozdělena mezi výše uvedené album, kde textová a vokální složka hraje pouze roli doplňující a cyklus skladeb INTROSCAN (2016) s výraznější úlohou sólového zpěvu a mluveného slova, který do značné míry reprezentuje spolupráci Vladimíra Hirsche s holandskou zpěvačkou a textařkou Nadyou Feir.

V létě 2007 byla americkou zpěvačkou Dawn Carlyle (uměleckým jménem Dove Hermosa) a Vladimírem Hirschem založen projekt LUMINAR AX coby formace, spojující autorův kompoziční styl a zvukový design s rockovým projevem vokalistky, která album též opatřila texty, plnými emocionálně exponované subjektivní lyriky. Na jejich prvním albu OPTEM SPECTRIS jednotlivé skladbysice oscilující ve stylově lehce odlišných rovinách, ale díky stmelujícímu drak-ambient industriálnímu charakteru základních výrazových prostředků vytváří emotivně působivý celek. V roce 2011 vyšlo u LBA Records kompilační souborné album společné práce obou protagonistů pod názvem projektu. Dove Hermosa spolupracovala s Vladimírem Hirschem jako vokalistka a autorka textů též na jeho sólových albech CONTEMPLATIO PER NEXUS a TORMENT OF NAISSANCE.

V roce 2009 se Vladimír Hirsch společně s Tomem Saivonem coby textařem a iniciátorem a švýcarskou vokalistkou El sešli na dark-elektronickém projektu TIRIA, jehož album ELYSIUM bylo vydáno počátkem roku 2013 americkým labelem LBA Composers. Hudební výraz je založen na vztahu mezi dark-ambientní či post-industriální matrix s rockově-elektronickou strukturou písní. Kontrast je zvýrazněn dialogem mezi romantizujícím ženským vokálem a striktním mužským recitativem (Timothy Simmons) Saivonovy sarkastické lyriky.

Ze sbírky ostatních autorových prací je možné zmínit album MISSA PESTILENS INTEGRA (1999). Jedná se o úpravu autentických částí nahrávky Diamandy Galás „Plague Mass“ do skladebného tvaru, který soundem i aranžmá je jakýmsi kontrapunktem instrumentálně úsporné a blasfemicky laděné původní nahrávky, doplněné několika skladbami kratšího rozsahu a koncipovaného jako autorské partnerství.

Celá řada autorových skladeb, ať již sólových či vytvořených v rámci společných projektů, se objevuje na nejrůznější kompilacích, především zahraniční provenience (viz katalog). Filmová hudba stojí sice v pozadí autorova zájmu - jedná se především o hudební doprovod ke krátkometrážním snímkům - některé z titulů si však vydobyly ocenění na mezinárodních festivalech. Vydavatelství INTEGRATED MUSIC RECORDS (a částečně i soukromý Hirschův label CatchArrow Recordings), fungující jako součást Saivonovy platformy ARS MORTA UNIVERSUM coby jedné z prvních nezávislých organizací v Česku, vytvořených s cílem přivést na česká pódia zahraniční avantgardní elektronickou a industriální hudbu a podporovat místní projekty tohoto druhu, kromě jiného mapuje chronologicky jak Hirschovu sólovou tvorbu, tak činnost v rámci společných projektů prostřednictvím kompilací, kterými jsou např. INTEGRATED MUSIC ARCHIVES, VOL.1 (2004), FRAGMENTS, THÈMES ET IMAGES SCENIQUES (2005) či INTEGRATED MUSIC ARCHIVES, VOL.2 (2009) a INTEGRATED MUSIC ARCHIVES, VOL.3 (v procesu).

Pódiová aktivita Vladimíra Hirsche (včetně alter ego projektu Subpop Squeeze) a jeho souborů SKROL a AGHIATRIAS v minulosti i současnosti obsahuje jak účasti na evropských festivalech avantgardní a industriální hudby, tak individuální vystoupení v Polsku (Wroclaw Industrial Festival), Německu, Holandsku, Řecku, Itálii, Lotyšsku, Rakousku, Slovensku a Česku (Pražský industriální festival) včetně několika delších zahraničních turné, britského v roce 1998, německého na podzim 1999 (SKROL) a nejdelší a neúspěšnější v červnu roku 2001 v USA (střídavě jako SKROL a AGHIATRIAS), s názvem Fire Martyrs Tour v 16 státech unie včetně New Yorku, Bostonu, Clevelandu, Pittsburghu, Detroitu, Chicagu a dalších městech.

Koncertní programy (především sólové a souboru SKROL) jsou často doprovázeny videoprojekcí, která se postupem času stala téměř nedílnou součástí prezentace, kde obrazová složka je vytvářena konceptuálně na míru každému programu v hudebně-vizuální synchronizované podobě. Autorem videomontáží je v drtivé většině případů pozdější nehrající členka SKROL Marianna Auster (např.Skrol / Surreal Tectonics, Eschaton, Vladimír Hirsch /Cryptosynaxis, Underlying Scapes, atd.).

Vladimír Hirsch vystudoval pražskou lékařskou fakultu a s kratšími i delšími přestávkami vykonává též lékařskou praxi. Kromě skladatelské činnosti se dlouhodobě zabývá též psaním esejů, statí, článků a glos o umění (např. “Principy a technologie destruktivismu umění“, „Problém srozumitelnosti uměleckého díla“, „Úspěchy filozofie úspěšnosti“, „Zaříkadlo experimentu“ či „Salut l´artist“, "Malíř metafyzické transformace bolesti" o Mikuláši Medkovi, "Jan Dismas Zelenka, opomíjený a znovu objevený", "A Brief History of the music of Czechia", ad.) a moho dalších o společenských tématech (v češtině a angličtině), poezií a grafikou (především reprezentovanou návrhy obalů alb).

Hudba Vladimíra Hirsche je alchymistickou transmutací osobité formy soudobé vážné hudby s dark ambientními, industriálními a noisovými atributy do homogenní podoby. Tento akt představuje metafyzicky ústřední myšlenku skladatelova konceptu INTEGROVANÉ HUDBY, spočívající ve střetu i smíření duchovně odlišných světů uvnitř jedince. Spirituální rozměr coby základní aspekt tvorby je jasně patrný ve výrazné většině skladatelových hlavních prací.

© Ars Morta Universum (zal.1994)
Aktualizováno 31.prosince 2020